Stěží lze odhadnout, co se lidem bude líbit za deset let

Lidský vkus je neuvěřitelně proměnlivý a nikdo z nás nemůže bezpečně tvrdit, že ze své křišťálové koule vyčte, co se lidem bude zamlouvat za pět, deset let. Jako důkaz tohoto tvrzení bychom mohli uvést dva příklady.

Prvním z nich jsou kalhoty do zvonu. Poprvé se tento fenomén objevil mezi lidmi v zhruba v polovině sedmdesátých let minulého století a kdo z vás má doma nějaké fotky z té doby, bude s údivem zírat, co si lidé na sebe dokázali vzít. Možná, že to pamatujete i vy, a nemusíte zacházet ani příliš daleko, neboť po zániku tohoto stylu se „zvonovky“ objevily na scéně o třicet let později, krátce po nástupu nového milénia. Mezitím je vystřídaly tzv. mrkvám, později těsně přiléhavé modely a dnes se opět začínají první kalhoty do zvonu objevovat na veřejnosti.

Druhým příkladem je porcelán, toho se lidé houfně zbavovali v 60. letech, kdy dominovaly plasty, a kdo neměl doma plastové nádobí, nebyl „in“. Kdo však své porcelánové servisy po babičce nevyhodil, výhodně je zpeněžil v 80. letech, kdy se po plastech slehla zem a lidé se opět navraceli k tradičním hodnotám.

Retro styl frčí

Tradiční hodnoty se dotkly i malovaných skříní, truhel, komod, postelí a dalšího nábytku, který lidem krášlil příbytky již před více než sto lety. Je to úžasný retro styl, který se k nám znovu vrací a připomíná nám dobu více přívětivější, kdy lidé mezi sebou komunikovali paradoxně lépe, než my dnes, obklopeni výpočetní technikou, notebooky a mobilními telefony. Malovaný nábytek se stává současně bytovým doplňkem, stylovým prvkem a zajímavým řešením zejména tam, kde převládají přírodní materiály, např. v duchu selského stylu, tzv. rustikal. Uvítá jej každý, kdo vyzdvihuje tradiční hodnoty lidství, a kdo dává přednost klidnému venkovskému životu před chladným a neosobním konstrukcím z kombinace kovu a skla.