Nezdaněné benefity

Kolik lidí, tolik názorů. To se týká především i našich zákonů, které řeší finance, jež se přímo dotýkají jejich peněženek.
Vláda slibuje, že se bude zasazovat o to, aby firmy se zahraniční účastí, nebo přímo zahraniční firmy, které v České republice vytvářejí zisk, odváděli daně u nás. A že se jedná v celku o astronomické finanční částky, to ví většina obyvatel.
Začátek každého roku se řeší daně. A samozřejmě, i když se poctivě odvedou, tak se využívá jakákoliv možnost mít nějakou daňovou úlevu.
Ke konci minulého roku překvapilo Ministerstvo financí (MF)zprávou, že by všichni zaměstnanci mohli dostávat místo stravenekpeníze. Takové, na které se nebudou vztahovat jak daně, tak žádné pojistné platby (sociální a zdravotní pojištění). 
stravování v restauraci

Chystaná novela o dani z příjmu pro rok 2021 samozřejmě prochází doslova bouřlivým jednáním mezi všemi. Ministerstvo financí, odboráři, podnikatelé a zahraniční firmy, které stravenky tisknou a z jejich prodeje se daně u nás neodvádějí.
V krátkosti si vysvětlíme benefit stravenek podle zákona:
·         Stravenky jsou uznatelným nákladem až 55% pro zaměstnavatele. Nedaní se a neodvádí se z této částky žádné pojištění.
·          Zaměstnanec ve výšce 45% přispívá na stravenky ze své čisté mzdy sám.
V případě, když by se stravenky zrušily, tak zaměstnavatelům ubudemnoho práce s papírováním. To bude velké plus. Ze stravenek musí odvádět nemalý zisk (5% až 15 %)všichni, kteří je přijali, vydavateli stravenek.
Pokud z nějakého důvodu si stravenky zaměstnanec neutratí (ztratí je, založí a zapomene na ně) do doby platnosti a zaměstnavatel je vydavateli proto nemůže vrátit, tak vydavatelská firma má svůj další „čistý zisk v kapse“.  Stává se i to, že i některý zaměstnavatel z nepozornosti zapomene, že mu nějaké stravenky zbyly. Podle Ministerstva financí Česká republika přijde přibližně o 600 mil. Kč, které vydavatelé stravenek odvedou v zahraničí.
daňový úřad

To, že formou stravenek se lidem přispívá na jídlo, tak to bezpochyby každý ze zaměstnanců vítá. A pokud místo nich by mohli mít na svém účtu penízena stravu s daňovou úlevou, jako je u stravenek, tak by to určitě přivítali. Mohli by se stravovat, kde budou chtít, nebo si je utratit v obchodě. Bude to čistě jejich rozhodnutí. Jak to bude v budoucnu, jestli se papírové stravenky úplně zruší, to se uvidí.

Hřebíček

Usušená poupata z tropického stromu hřebčíčkovec vonný jsou známá svojí až skoro božskou léčivou silou. Kdo by neznal poučky, když vás bolí zuby, rozžvýkejte v ústech hřebíček, to vám pomůže.
Po hřebíčku ale nemusíte sáhnout jen tehdy, když vás rozbolí chrup, ale zajistí úlevu i během měsíců, v kterých řádí chřipková epidemie. Stačí využít hřebíčkový olej při aromaterapii, během které se nebojte pomocí aromalampy dezinfikovat celý byt či dům, abyste omezili šíření virové nákazy. Silice uvolněná z oleje dezinfikuje nosní dutiny, plíce a průdušky. V žádném případě nepožívejte olej vnitřně.
skořice, koření
Olej se dá použít i při paradontóze nebo bolestech zubů, v těch chvílích stačí namočit vatu do oleje a přiložit k dásni či přímo do zubu. Takto je nutné to opakovat alespoň dvakrát až třikrát denně. Jestli trpíte bolestmi hlavy, pokuste si zakoupit olej z hřebíčku a vmasírovat jej do spánků.
Dobrou pomůckou jsou i tinktury, ty zajistí svěží dech a po dvou až třech propláchnutí úst denně si dopřejete klidu od oněch otravných bolestech zubů.
Výtažkyz hřebíčku jsou už odnepaměti využívány pro desinfekci kůže a úst, hlavně pokud máte nějakou špatně hojivou ránu, výtažky z hřebíčku v tu chvíli přijdou vhod.
anýz, pomeranč, hřebíček
Neodmyslitelně k hřebíčku patří i skořice, tato kombinace představuje Vánoce, vánoční pohodu, pokrmům dodává výbornou chuť. A co by to byly pomeranče, kdyby je neozdobily zabodnuté hřebíčky?
Hřebíček si poradí se střevními potížemi, plynatostí, otravou ze zkaženého jídla, s trávením, žaludečními potížemi, povzbudí činnost srdce a krevní oběh. Samotná inhalace pomůže člověku od každodenního stresu a slabosti. Dobře odpuzuje hmyz a prohřívá.
Na paměti je třeba ale mít i to, že to s hřebíčkem nesmíme přehánět. Není absolutně vhodný pro epileptiky. Je řazen mezi afrodiziaka, proto, jak se říká, všeho s mírou a nic nepřehánět.
 

Špatné a dobré nakupování

Každý to asi zná, ale nakupovat musíme všichni i když nechceme. Kdybychom nenakupovali, tak nemáme vůbec nic. Neměli bychom oblečení, jídlo, pití, televizi ani pračku. Když nakupujeme s mírou, tak je to v pořádku, pokud si ale nebudeme své výdaje za nákupy hlídat, dopadne to špatně, protože se akorát jen zadlužíme a zaděláme si na obrovský problém.

Oblečení ve výloze

Vše bych rozdělil do dvou takových kategorií. Nakupování důležité a méně důležité. Do toho důležitého bych zařadil věci, bez kterých dnes nemůžeme žít. Což je například základní oblečení, toaletní potřeby, doprava, mobilní telefon, jídlo a pití, nájem a všechny důležité poplatky. Mezi ty méně důležité určitě patří věci jako jsou vstupy na různé akce, časté chození do restaurací či fastfoodů, kouření, alkohol a další věci, které tolik nepotřebujeme k životu. Každý má trochu jiné preference a potřebuje či nepotřebuje k životu něco jiného.

Úplně zbytečné nakupování to už by se i spíše dalo označit jako nemoc. Myslím tím, když musíme mít co nejnovější telefon, co nejnovější auto, televizi atd. Nemoc je to z toho důvodu, protože nepotřebujeme mít pořád něco nového. Lidé, kteří to dělají, tak si myslí, že je za to budou všichni obdivovat. Možná to tak je, já si ale myslím, že je to vždy jen na chvíli a poté to opadne, a proto si musí koupit zase něco nového. Toto chování je nejlepší způsob, jak se zadlužit a mít co nejvíce půjček. Tyto lidé to pak mají velice složité po celý svůj život, protože pořád řeší, aby vše měli nové a zůstávají po nich jen obrovské dluhy a nic více.
Peníze a kreditní karta

Někdo si zase musí pořád kupovat nový telefon, protože mu pořád padá a rozbíjí se. Zase to je jen velké plýtvání finančních prostředků. Kdybychom si k telefonu zakoupili i obal tak se nám nemá telefon šanci rozbít. Vše to je jen o tom, jestli přemýšlíme dopředu i o těchto věcech. Před nákupem bychom si měli vždy vše rozvážit, zapřemýšlet o tom a prokonzultovat abychom si nezakoupili nějaký nefunkční krám, který pak nebudeme moci používat a jen toho budeme litovat.

Levnější a účinnější

V domácích potřebách nalezneme čistící prostředky snad na vše, čistič na vodní kámen, skvrny na oblečení, odmašťovač do kuchyně, odstraňovač zápachu, odbarvovač na textil, zkrátka vše, nač si vzpomenete. Měsíčně, ročně, vás nákup, těchto úklidových, domácích prostředku připraví o mnoho peněz! A co si budeme povídat, některé přípravky jsou drahé a neplní naše představy. Vyzkoušeli jsme dvě babské rady a musíme se o ně podělit! Můžete si vyrobit i své čistící prostředky, smícháním různých ingrediencí, ale to už je na vás! Většinu nejúčinějších prostředků, máte doma a ani o tom nevíte! 

úklidové prostředky

Lihový (kvasný) ocet!

O zázračných účincích octa, snad každý ví, v kuchyni ho, běžně používáme, jednak naše jídlo výborně dochutí, nebo zakonzervuje. A nejen to! S tímto pokladem vyčistíte vodní kámen, mastnotu, okna. Jestliže čistíte vodní kámen z vodovodních baterií, postačí na postižené místo pouze pár střiků, poté necháte několik minut účinkovat, my nechali deset minut, omyjete a hotovo! Pakliže, čistíte usazeniny a kámen z pračky postačí přidat odměrku octa k praní. Při úklidu se, nezalekněte typického octového zápachu, po chvíli vyprchá. Dále můžete ocet využit i jako odstraňovač zápachu. Odmrazit mrazák, či lednici není problém, ale zbavit se nepříjemného odéru? Odlijte do misky trochu octa a vložte do odmrazené lednice, nechte zhruba 20 minut působit, poté vyndejte. Ať už vytíráte podlahu, či myjete okna přidejte si do vody odměrku octa a uvidíte ten zázrak!

Jedlá soda

Dalšího pomocníka na úklid, opět nalezneme v kuchyni, využíváme ji zejména při pečení, jako přísadu do těst. Někdo jí může mít i v lékárničce, jako první pomoc při pálení žáhy. Když si však z jedlé sody vytvoříme čistící pastu, vyčistí nám dokonale špinavé kamna, troubu, hrnce, pekáče. Postačí ji s míchat s vodou, nebo šťávou z citrónu, tak aby její konzistence připomínala pastu a úklid může začít. Další výborné využití, přidejte jí do pračky k bílému prádlu, dodá větší bělost. Vyzkoušeli jsme ještě jeden tip, přidejte si malinkou špetku sody k zubní pastě a vyčistěte si s ní zuby, mírně vybělí pozůstatky kávy a nikotinu. Důležité upozornění, nespleťte si jedlou sodu s jinou, existují totiž i sody na praní!

uklízečka s prostředky

Takových pokladů v kuchyni nalezneme mnohem více, jako například citrón, sůl apod., ale o tom zase příště.

Budoucnost je tady. Přesune se lidstvo na Mars?

Svůj plán jak expandovat mimo planetu Zemi zveřejnil už před lety na 67. konferenci Mezinárodního astronomického kongresu zakladatel kosmické společnosti SpaceX a šéf automobilky Tesla Elon Musk.
Tento inženýr a filantrop vycházel z předpokladu, že s největší pravděpodobností bude lidstvo dříve či později čelit nějaké katastrofické události, která bude hrozit naším totálním zničením. Abychom tedy nedopadli jako druhohorní dinosauři, pokládá za jedinou možnou alternativní cestu směřující k záchraně lidského druhu expanzi na jinou planetu.
kosmická stanice
Od průzkumu k terraformaci
Musk ve svém článku publikovaném v roce 2017 ve vědeckém časopise New Space přináší argumenty a detailní plán, proč kolonizovat planetu Mars a jakým způsobem by toho mělo lidstvo docílit. Naše nejbližší sousední planeta ve sluneční soustavě se totiž Zemi v mnoha aspektech podobá. Tamější den trvá 24,5 hodiny, teplota povrchu se pohybuje od -140 do 30 stupňů Celsia. Zdejší gravitace je však o dvě třetiny slabší v porovnání se zemí a atmosféru tvoří téměř ze sta procent oxid uhličitý.
Podle Muskova názoru bychom ale i se současnou úrovní technologie měli být schopni všechny rozdíly postupně vyrovnat a vybudovat kolem planety dostatečně silnou vrstvu dýchatelné atmosféry tak, aby se povrch Marsu zahřál, udržela se na něm voda v kapalné formě a bylo možné zde pěstovat rostliny.
kolonizace planety
Mise Mars 2020 začíná
Od doby, kdy Elon Musk zveřejnil svou vizi na obydlení sousední planety, se americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) posunul k realizaci těchto plánů blíž, než kdykoliv předtím. Poté, co sonda Curiosity, která brázdí povrch Marsu od roku 2012, zmapovala slušnou část zdejšího povrchu, se vědci z NASA chystají v červenci 2020 vypustit další robotickou sondu.
Toto vozítko velikosti osobního automobilu má za úkol za pomoci série nástrojů zmapovat geologický a chemický kontext povrchu Marsu a shromažďovat vzorky, které by jednoho dne měla přepravit zpět na Zemi. To se žádné z předešlých čtyř pozemských sond dosud nepodařilo. Kromě průzkumných funkcí bude sonda vybavena také experimentálním zařízením pro přeměnu atmosférického CO2 na kyslík. Tato funkce bude klíčová pro budoucí misi složenou z lidské posádky nejen k přežití, ale také k výrobě paliva potřebného pro zpáteční cestu. Sonda tak bude předvojem lidské mise na Mars.
Na konec vesmíru a ještě dál
Mars ale není jedinou potenciálně obyvatelnou planetou ve známém vesmíru. Miliony nadšenců z celého světa se předhánějí v objevování tzv. exoplanet, což jsou planety, obíhající kolem jiné hvězdy, než je Slunce. Z více než čtyř tisíc dosud známých exoplanet se téměř dvě desítky nacházejí v tzv. obyvatelné zóně, tzn. že jsou v takové vzdálenosti od své mateřské hvězdy, v níž se z hlediska teploty může udržet voda v kapalné formě.
Nám nejbližší takovou exoplanetou je Proxima Centauri b ze souhvězdí Kentaura, která se nachází ve vzdálenosti 4,2 světelných let od Země. V prosinci 2019 svět obletěla zpráva o plánech vědců ze soukromého institutu Initiative for Interstellar Studies (i4is), kteří uvažují o možnostech kolonizace této planety.
Vzhledem k úrovni současné technologie je však cesta ze Země na Proximu Centauri b poněkud problematická, doba přeletu mezi oběma planetami by totiž trvala stovky až tisíce let. Navíc vzhledem k doslova astronomické finanční náročnosti vesmírných letů nám nezbývá než doufat, že katastrofické události ještě pár desítek let počkají.

Naše vztahy s Ruskem v tomto roce značně ochladly. Není divu

První ránu vzájemným vztahům zasadil v červnu návrh ruských poslanců, aby účastníci invaze do tehdejšího Československa v srpnu roku 1968 získali postavení válečných veteránů. To se logicky u nás nemohlo setkat s přílišným pochopením. Ruská strana se následně pohoršila nad zářijovým návrhem na odstranění pražské sochy rudého maršála Koněva a nedlouho poté „zjistila“, že česká humanitární organizace Člověk v tísni je v Rusku nežádoucí. Iniciativa starosty Novotného vedoucí k vybudování pomníku vojákům Ruské osvobozenecké armády (vlasovcům) pak byla jako „naprostá zvrhlost“ odsouzena v ruské veřejnoprávní televizi, při živém vstupu zmíněného starosty, který siale dobře vybaven pravdivými historickými znalostmi moderátory i názorové odpůrce tak říkajíc „namazal na chleba“. Výčet zakončuje právě český parlament a ustanovení dvacátého prvního srpna památným dnem. Pikantní je, že ruská strana společně s kritikou tohoto kroku poukazuje na smlouvu z roku 1993, ve které obě strany vyjadřují přání udělat čáru za společnou totalitní minulostí. Když letos v červnu padl v Rusku návrh udělat z okupantů v osmašedesátém veterány obdařené všemi příslušnými právy, nikdo z autorů na ruské straně po zmíněné smlouvě ani nevzdechl.

Moskevský Kreml

Za komunistické totality se vyprávěla tato anekdota. Sovětský vůdce Brežněv provází po svém sídle jistého komunistického potentáta a ukazuje mu různé vybavení pocházející z Československa. Potentát prohodí: „Ti Češi vás ale musejí mít rádi…“ „Tak, tak, musejí“, vysvětlí Brežněv. V moderní historii českého státu, pokud nebyla ovlivněna sovětskou érou, česko – ruské vztahy nějakým přílišným přátelstvím nekypěly. Stačí jen připomenout boje legií s ruskými bolševiky nebo poměrně pozdní uznání Sovětského svazu de iure v roce 1934. Rusofilské nálady v různých společenských vrstvách a dobách byly spíše ojedinělé a pramenily z pocitu jakési slovanské vzájemnosti a z neznalosti skutečných poměrů v Rusku. Přílišnou náklonost k němu se vlastně nepodařilo v českých zemích vypěstovat ani komunistickému režimu, důkazem tohoto tvrzení je fakt, že příslušníci „bratrského“ ruského národa byli převážně nazýváni pejorativně „Rusáky“ nikoli Rusy.
Pražský hrad

Ještě hodně generací v obou zemích nebude schopno překonat předsudky z minulosti, které, ač si to třeba nechceme přiznat a zaštiťujeme se snahou o objektivní náhled, ovlivňují i vzájemné vztahy a politiku. Historie dokonce naznačuje, že by k celkovému porozumění vůbec nemuselo dojít. Češi byli příliš dlouho vazaly, kteří se skřípěním zubů museli „milovat Sovětský svaz“. Rusové se příliš dlouho mohli opájet postavením světového hegemona s imperiálními choutkami. Rusko se z těchto důvodů zřejmě naším spojencem nestane. Ale plakat nad tím není třeba.      

Krásné památky v podobě fotografii

Máte rádi společné chvíle s rodinou a chtěli byste si je zvěčnit na památku? Mobilní telefon máte po ruce neustále. Stačí jen vzít a vyfotit se. Jenže od toho co fotku vytvoříte, už Vám leží jen v mobilu a nemáte čas ji nechat vyvolat. Pak se na to zapomene a památka je v paměti mobilního telefonu, kde se na ní už nikdo nepodívá. Nebo se mobilní telefon rozbije a jsou veškeré fotografie ztracené, pokud je nemáte zálohované. Taky se Vám to stává?
zhotovené fotografie
 
Přišli jsme na skvělou věc, která není novinkou jen obnovenou historií. Mluvíme tu o instax fotoaparátu. Ten nám fotky zhotoví hned po zmáčknutí spouště. Pak už jen stačí pár minut počkat a máme věčnou památku na světě. Instax fotoaparáty jsou ve třech provedeních podle velikosti zhotovené fotky.
·         Nejmenší je mini o velikosti platebních karet.
·         Střední velikost square je osm centimetrů na výšku a něco málo přes sedm centimetrů na délku. Má tvar čtverce.
·         Největší velikostí je wide. Na výšku má osm centimetrů a na délku deset centimetrů.
 
Samotný fotoaparát je různě veliký podle příslušné fotografie. Dělají je v různých barvách a vzhledu. Některé mají ve svých funkcích i dostatečnou paměť. Ty mohou fotku před vytištěním ještě upravovat. Nebo je u nich možnost nahrát krátké video, které se dá různě přetáčet. Tak můžeme získat ideální záběr v pohybu. Jiné fotoaparáty tuto možnost nemají a po utvoření fotky se hned tisknou. V příslušenství máme na některé i nastavitelné filtry. Kvalita fotek je velmi dobrá. Tyto fotoaparáty se dají na různé akce vypůjčit nebo je můžete i zakoupit. Jejich pořizovací cena činní od tisíc pět seti korun do devíti tisíc korun. Liší se ve vybavení a schopnostech fotoaparátu.
instax mini
 
Fotoaparáty se hodí na různé příležitosti, jako jsou svatby, narozeniny, vánoční večírky, loučení se svobodou a další. Jako památka z proběhlého večera. Založení krásného památečního deníku s vtipnými komentáři k fotkám.

Ženské kruhy

Už pravěké ženy se rády setkávaly a společně trávily čas. Nejdříve u ohně v jeskyních, později ve staveních, ve kterých hospodařily. Či na polích. Ženy se v tomto společenství přirozeně naučily žít v souladu s přírodou i vlastními emocemi. Napříč generacemi si navzájem předávaly zkušenosti. Během času se tento společný princip začal vytrácet a upadat v zapomnění.
Skupina smějících se žen
V současné době spontánně vznikají, ve všech městech naší vlasti, takzvané Ženské kruhy. A staly se nedílnou součástí životů mnoha žen. V době sociálních sítí je usnadněna jejich organizace. Jsou důležité především pro naplnění ženské podstaty a spokojenosti. A krok za krokem se společně, jedna druhou, bez ohledu na stáří, učí prosperovat v současném světě.
Jedním z důležitých zásad setkávání žen je důvěra, se kterou do Kruhu přicházejí. Je to prostor, ve kterém se nevynáší žádné soudy a řeší se i ty nejintimnější věci. Ženy si tu při každém setkání připomenou tu nejdůležitější schopnost a tou je naslouchání. Sdílením se otevírá cesta k duchovnímu růstu a moudrosti. Působí jako lék na osamělost či úzkost.
Ženský kruhby měl především umožňovat ženám najít hlubší spojení mezi sebou. K tomu mohou přispívat i rituály, které doprovázejí setkávání. Je úplně jedno, jestli to bude zapalování svíček, vonných tyčinek či pouštění relaxační hudby. Důležité je, aby se účastnice v tomto prostředí cítily uvolněně a příjemně.
Skupina běžících žen
Kurzy, které jsou v rámci Ženských kruhů organizovány, bývají buď formou společného večera, nebo celého víkendu. Či cykly tří až šesti víkendů. Po jejich absolvování každá z žen pocítí posun k sebelásce, sebevědomí či vlastní síle. Naučí se rovněž praktické dovednosti v péči o svoje tělo a celkové zdraví.
Společná cvičení jógy bývají v Ženských kruzích oblíbenou aktivitou. Navštěvují je dvacetileté ženy spolu s šedesátiletými babičkami. Doplňují si tím tolik potřebnou ženskou pospolitost.

Děti a sociální sítě

Na začátek uvedu, že pod pojmem „dítě“ v tomto článku označuju všechny mladší 18 let. Mladší generace zakládají svůj sociální kontakt na době strávené na sociálních sítích. Ovšem sociální sítě dělají z této generace spíše asociály, než aby je doopravdy sbližovaly. Hlavy potopené v mobilech, životy zničené díky jedné jediné fotce, kterou někdo zveřejnil. I to jsou znaky sociálních sítí.

Sociální sítě

Internet obecně je velmi nebezpečné místo, dá se tam nalézt téměř cokoli. Děti mohou narazit na porno stránky a na různé internetové seznamky, ale vraťme se k sociálním sítím. Ty jsou samy o sobě neškodné. Nebezpečné je dělají lidé, kteří se na nich pohybují. Může jít o jedince s pedofilními sklony, kteří s vytvoří falešný profil, jen aby vymámily nějaké nahé fotografie z mladších uživatelů. Tento druh chatu, se nazývá „sexting.“ Jde o zasílání intimních fotografií a informací jinému člověku, prostřednictvím sociální sítě. V dnešní době je to celkem běžné. S tímto jsou spojeny také další problémy, jako například kyberšikana. Intimní fotografie se dají rozeslat dalším lidem a ti to mohou dát někde veřejně a hned se dotyčný stává terčem posměchu. Toto už je kyberšikana. Může se také v závislosti na intimní fotografii jednat i o vydírání, či vyhrožování a může vést až k sebevraždě oběti.
Internetová pošta

Tito jedinci mohou mít v dalších fázích života problém najít zaměstnání. Mohou mít i doživotní psychické problémy. Tyto věci, ačkoli se někomu zdají banální, jsou skutečnou hrozbou pro vaše děti. Toto co jsem vyjmenoval, se nejčastěji odehrává ve věkové kategorii 13 – 17 let. Proto dbejte opatrnosti a zajímejte se, co vaše dítě na internet dává i do jakých problémů by se mohlo dostat. Protože, co na internet jednou dáte, už z něj nikdy úplně nedostanete, ani kdybyste sebevíc chtěli. Případné problémy podobného typu, jsou v dnešní době řešeny už i policií, protože i policie si uvědomuje nebezpečnosti virtuálního prostředí.

Indie

Země naprosto rozporuplná. Na jedné straně nenajdete nikde jinde takovou kumulaci dolarových milionářů jako zde, na druhou stranu ubohost lidského života se plně zrcadlí ve slamech, jejichž přítomnost vás bude provázet v každém větším městě. Slavné univerzity versus miliony negramotných, nejvyspělejší technologie vedle primitivních náboženských tradic a světové památky UNESCA za jejichž zdmi vyrostly ty nejubožejší přístřešky z vlnitého plechu a naplaveného dříví. To vše a ještě mnohem více potkáte, pokud se rozhodnete tuto zemi navštívit.
Pojďme se dnes podívat na tři nejznámější a nejnavštěvovanější místa, kterými se Indie může pochlubit.
 Taj Mahal, Agra, Indie.jpg
Zlatý trojúhelník aneb Dillí – Agra – Džajpur
Dillí
Dillí je hlavním městem Indie. Dle tradice jej tvoří sedm měst, postavených na sobě i vedle sebe a prolíná se v nich jak hinduistická, původní tradice, tak také nesou silný odraz slavné Mughalské kultury. Toto multikulturní město vás přivítá již na mezinárodním letišti Indíry Gándiové nezaměnitelnou směsí vůní, pachů, barev a zvuků. Snad nikde na světě nenajdete tak pestrobarevnou až bizardní směs tradice a moderny. Když se vám podaří bez újmy na psychickém zdraví přečkat liknavý přístup úředníků imigračního oddělení, máte vyhráno. Jediné, co vám ještě může zabránit vychutnat si pravý Orient, bude místní ovzduší. Dillí je jedno z nejznečištěnějších měst na světě. Smog je zde všude přítomný a především v zimních měsících pravděpodobně nezažijete modrou oblohu a sluneční svit. Ale i tak neváhejte. To, co se pod pokrývkou smogu skrývá, určitě stojí za to.
Chcete zažít město v podobě minulých století? Tak to určitě navštivte Staré Dillí. V jeho spletitých uličkách, bazarech a chrámech najdete stále ještě nedotčený kus před koloniální Indie.
Pokud vás zajímá architektura, určitě nesmíte opomenout takové skvosty jako je Lotosový chrám, archeologické naleziště Kutub Minár nebo Komplex Akshardharm.
Nepřehlédnutelnou stopu v Dillí zanechali Mughalští panovníci. Červená pevnost, Hamájúnova hrobka či Velká Páteční mešita jsou toho důkazem.
Kroky všech cestovatelů pak také míří k India Gate, slavnému památníku, který byl vybudován k uctění indických vojáků padlých po boku Angličanů za První světové války.
A když si už budete chtít odpočinout od přeplněných ulic, Indů, kteří si vás budou chtít na každém kroku vyfotit nebo vám něco prodat, můžete zajít načerpat novou energii třeba do nádherných Zahrad Lodhi.
 
Agra
Každý, kdo navštíví Agru, navštíví Taj Mahal. Jeden ze sedmi novodobých divů světa si prostě nemůžete nechat ujít. Nádherná stavba z bílého mramoru vás zcela jistě ohromí. Její souměrnost, dokonalá malebnost a umístění uprostřed skvostných zahrad pro vás budou nezapomenutelným zážitkem.
Ale nejen samotný Taj Mahal stojí v Agře za návštěvu. Pevnost Agra, nebo také Red Fort či Červená Pevnost patří mezi památky světového dědictví UNESCO a sami uvidíte, že si to zaslouží.
Částečně opomíjená je hrobka Akbara Velikého. Neoprávněně. Díky jejímu umístění kousek stranou od centra města zde neproudí tak velké davy turistů, ale samotná stavba si svojí krásou, vznešeností a důstojností nezadá ani se samotným Taj Mahalem.
 
Džajpur
Třetím, ale určitě ne nejméně zajímavým místem Zlatého trojúhelníku je hlavní město Rajastánu – Džajpur.
Observatoř, s největšími slunečními hodinami na světě, která nese jméno Jantar Mantar, také patří mezi památky UNESCO. A nejdete ji právě zde, v Džajpuru. Palác Větrů, pevnost Ambér nebo samotný City palace (Městský palác), ve kterém dodnes můžete potkat místního maharádžu, si také zaslouží vaši pozornost. Co byste ale určitě neměli vynechat, je Monkey Temple neboli Opičí chrám. Toto místo je nejen architektonicky velice zajímavé, ale především zde zažijete něco, co už nikde jinde v Indii. Opičí chrám nese svůj název samozřejmě podle toho, že v něm kromě mnichů a svatých mužů potkáte především opice. Ne jednu nebo dvě, ale hned několik tlup. Opice se zde budou koupat, hrát si, jíst, mazlit se – i s vámi, pokud budete chtít a na každém kroku vám budou dělat tu nejroztomilejší společnost. Na rozdíl od mnohých jiných míst, zde se jich nemusíte bát. Jsou zvyklé na život s lidmi, probíhá zde jakási symbióza, které se také můžete zúčastnit.Palác Větrů, Jaipur, Indie.jpg
 
Tak neváhejte. Zlatý trojúhelník stojí za to navštívit. Jen celou dobu nezapomeňte, že se pohybujete v turisticky nejnavštěvovanější části Indie. Turismus je velkým přínosem pro místní, ale také je hodně zkazil. Z milých a usměvavých lidí se zde stávají neodbytní prodejci a drzé tlupy dětí se vás budou snažit připravit o vaše úspory. Ale nenechte se tím odradit. Byla by to doopravdy škoda.