Jsou věci, které prostě do školních lavic neodmyslitelně patří. Jako první možná někoho napadne svačina nebo přestávka. Já mám ale na mysli mnohem nepříjemnější záležitost, jakou je POZNÁMKA. Myslím, že neznám nikoho, kdo by se s ní někdy na základní škole ve své žákovské knížce nesetkal.
– Píší učitelé ještě poznámky?
– A má to ještě dnes smysl?
Každý pedagog na tuto problematiku pohlíží asi trochu jinak. Jeden názor mají ale asi všichni společný. Poznámka v žákovské knížce má smysl pouze v tom případě, když má učitel jistotu, že to doma budou rodiče nějakým přínosným způsobem řešit. Pokud nad tím mávnou rukou, pak to byl jen zbytečně popsaný papír. Někteří pedagogové mají jednu neblahou zkušenost. Rodiče s nimi o kázeňských přestupcích svých dětí polemizují a za každou cenu se snaží své dítě uchránit jakékoliv kritice. Pak snaha učitele o nápravu přijde vniveč. A ještě k tomu podobná nepříjemná situace snižuje učitelovu autoritu.
Šalamounské řešení
Učitelé si také často stěžují, že je psaní poznámek zdržuje od výuky. Řeší to tedy tím, že si žák napíše poznámku sám. Většinou se tak děje u dětí na prvním stupni základní školy a mohou vzniknout zajímavé zápisy. Jestliže dá učitel žákovi „volnou ruku“ při psaní poznámky, mnohdy dítě přesně zaznamená to, co provedlo a vzniknou humorné záznamy. Někteří učitelé řeší kázeňské přestupky svých svěřenců trochu odlišně. Berou to jako záležitost, která se vyřeší ve škole. Nežli by sdělili rodičům, že jejich chlapec opakovaně vyrušuje při vyučování, dají mu zajímavý úkol.
· Tím je napsání slohového úkolu na téma – proč jsem dělal to, co jsem neměl.
Právě tito pedagogové mají s takovým řešením velice dobrou zkušenost. Žádné dítě určitě nebude chtít psát dvoustránkovou slohovou práci na takové příšerné téma. Žáček – neposeda to raději tu necelou hodinu vydrží a spolupracuje.