Některá pravidla silničního provozu u nás zná již malé dítě. Mezi ně patří jak ta, které se jej týkají, například přecházet silnici pouze na přechodu a na semaforu počkat, až bude svítit zelená, tak i taková, která zatím potřebovat nebude. Tím může být například fakt, že existuje něco jako maximální povolená rychlost.
Ta je jedním z nejvíce hlídaných pravidel. Pomáhají s tím nejen policisté, kteří často pořádají akce, kde pokutují ty, kteří ji překračují, ale také automatické radary. Ty vyfotí poznávací značku automobilu, který povolenou rychlost překročil, a jeho majiteli je následně zaslána pokuta.
Můžeme se samozřejmě ptát, proč je právě toto pravidlo tak přísně kontrolováno. Odpověď je, že hned z několika důvodů. Jedním z nich je fakt, že je poměrně snadné ji hlídat. Stačí jen radar, a to buď ruční, kterým disponují policisté, či automatický, který bývá nainstalován na některých místech. Je to tedy levné a jednoduché.
Další důvod je poněkud závažnější. Nedodržení předepsané rychlosti je jednou z hlavních příčin dopravních nehod. A je potřeba si také uvědomit, že čím rychleji automobil jede, tím větší jsou v případě nárazu následky pro jeho řidiče i další osoby, které v něm cestují. A je jasné, že počet dopravních nehod chceme, pokud možno co nejvíce snížit.
Problémem totiž, je, že si tyto skutečnosti mnoho řidičů neuvědomuje. Ne, to není přesné. Uvědomují si to, avšak mají důvěru ve své řidičské schopnosti, ať už oprávněnou či nikoliv, a tak nemají strach, že by se to mohlo stát právě jim. A to je chyba, která pak může stát život nejen je, ale i druhou stranu.
Proto se zde rozhodně nevyplatí podléhat přílišné sebedůvěře. I když máme několik desetiletí zkušeností s řízením, vždy se může stát něco, co nás překvapí. Zvláště když vezmeme v úvahu, že se počet vozidel na našich silnicích neustále zvedá. Věřte totiž, že za to riziko to rozhodně nestojí.